Přes cestu mi přeběhla kočka...
Řeknete si, no a co? Stává se to dnes a denně, všimneme si však jen té černé, která nás upamatuje na plíživé přísloví.
S přáteli jsme narazili na celkem zajímavé téma a to, kam vlastně v našem městě s nalezenými kočkami, nedej bože s těmi sraženými koly aut. Psi mají svůj útulek v Krajkové. Sem míří odchycení psi např.a hlavně městskou policií nebo jako odložené dárky apod., ale kočky? Město Sokolov vynakládá ze svého rozpočtu 3 stovky tisíců Kč na provoz takového psího útulku a není jediné z měst v okolí. Tím se naplňuje zákon č. 359/2005 Sb., avšak pouze pro psy -
obec má povinnost postarat se o ztracené zvíře po dobu 6 měsíců, místo dřívějšího 1 roku
- pokud se majitel v této lhůtě přihlásí o ztracené zvíře, je povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním zvířete vznikly. Protože podle našeho právního řádu je zvíře považováno za „věc“, vztahuje se tento zákon i na opuštěná a zatoulaná zvířata.
V Sokolově je znám případ z ulice Heyrovského, kde v jedné domácnosti bylo napočítáno cca 70 koček. Je to opravdu soukromá věc „nešťastné“ majitelky, která má natolik ráda své miláčky, že s tím obtěžuje své okolí a policie a městští úředníci včetně pracovníků hygienické stanice se staví k takovým případům zády?! Nebo je možné za přispění soudního rozhodnutí vyřešit nepříjemnou situaci pro spolunájemníky či majitele okolních bytových jednotek?
Kam vozí policisté odchycené kočky a kocoury? Jsou známé případy, že se zvířata vydala na cestu do Ostrova nad Ohří, Kynžvartu či až do Prahy. Jednodušší je někdy takovou kočku pustit zpět na ulici nebo do přírody. Tím zde nepředjímám počínání příslušníků policie, ale já sám si nevím rady. V Sokolově naštěstí existuje organizace Ochránců zvířat Sv.Františka z Assisi, jejíž činnost směřuje k vybudování plnohodnotného útulku pro kočky.
Je však těžko představitelné, jaké důsledky má ve skutečnosti pohyb jediné vypuštěné kočky. Dovolím si citovat argument jednoho odborného serveru:“ …má-li kočičí pár nejméně 2 x ročně po 5 koťatech – za 10 let to je přes 120 milionů koček…“. Je to jen stěží představitelné, že? Proto se zde naskýtá otázka, jak tomu zabránit, aby nedocházelo např. k takovým jevům jako je ničení ptactva ve volné přírodě. V letošním roce byli sokolovští zastupitelé s touto problematikou zevrubně seznámeni avšak k hlubší diskusi o projektu na zřízení kočičího centra nedošlo. Centrum složené z dobrovolníků by přispělo svou odborností ke zlepšení povědomí o potřebě aktivit, jako je záchrana koček např. opuštěných, vyhozených svými majiteli, nechtěných koťat a kastrační program omezující množení divokých koček ve městě, což by vedlo ve svých důsledcích i k ochraně volně žijících ptáků. Přínosem kastrace není jen snížení počtu koček, ale eliminuje také jejich toulání, přenos nemocí. Bude méně koček, které způsobí dopravní nehodu a které vídáme přejeté uprostřed vozovky.
Co se týče péče o nechtěná zvířata, psi stále vedou nad příslušníky kočičí pracky. V takovémto případě bych nechtěl být však ani psem ani kočkou….
.